Žij s chutí! jedině tak se ti bude život jevit veselí a zábavný!

Jako oheň a voda3

31. října 2008 v 23:09 | Rockerka |  Moje a vaše příběhy
Jako oheň a voda3

Logan se převlékl do pyžama, spíše jen do nějakých tepláků. Pak něco dělal. Rory měla sto chudí vylést a vrhnout se na něj, protože nemohla odolat jeho tělu. Věděla že tohle je pro ni těžká skouška a že musí vydržet. Logan si udělal jídlo a když ho snědl lehl si do postele. Hodně se převaloval než se mu podařilo usnout. Konečně mohla Rory vylezt z podpostele. Byla tma. Neviděla ani na krok. Zavadila o jeho ruku. Chtěla to přeít a vytratit se ale jeho ruka jí chyla za ruku.
"Rory?" Řekl rozespalý hlas.
"Logane?" Odpověděla. Logan si sedl ale nerozsvicel lampičku. Rory si sedla k němu. Chvíli si jen tak hleděli do očí, a poté se políbily. Konečně. Zase. Rory byla na pokraji štěstí. Jejich jazyky si navzájem hráli. I když se dobře znali, prozkoumávali nenasytně svá ústa. Logan si Rory přitáhl blíž. Už nikdy jí nechtěl pustit. I Rory to cítila stejně. Vychutnávala si tu chvíli, vychutnávala si jeho blízkost až do poslední kapky. Objal jí. Objal jí a pošeptal jí něco do ucha:
"Miluju tě Rory! A vím že je to jen sen! Že jen sním protože tohle se stává jenom ve snech! Ale stejně i když je to jen sen třeba se ti zdá to samí! Chtěl sem se ti omluvit! Za ten dnešek! Musel sem být takoví! Co když někoho máš? A kvůly dalším věcem. Nezlob se Hvězdo!"
"Nezlobím se Logane! Jestli je tohle sen tak krásný! Já už nikdy nechci být bez tebe! A nechci se probudit! Jestli je to sen tak se nechci probudit, protože, chci být s tebou! Nikoho nemám snažila sem se si někoho najít ale vždycky sem ho srovnávala s tebou a to sem asi neměla dělat! Protože i když byli ti kluci hezcí, pořád jim chybělo kousek Logana! Nikdo ti nesahal ani po kotníky! Miluju tě Logane!"
"To je dobře hvězdo! A víš proč to tak bylo? Protože já sem jen jeden! A i když se možná budeš divit já dělal to samé! Potom mi došlo že bez tebe nemůžu být! Proto sem si tě vyhledal a začal sem pracovat jako šéf! A ještě jednou se omlouvám! Já musím být takoví! Protože mít tě nablízku a nemoct tě políbit nebo se tě dotknout, to mě dovádí k šílenství! Proto jsem nepříjemný! Pojď sem!" Přitiskl si jí k sobě, chytl jí za pas a jedním pohybem jí dostal pod sebe. Políbil jí a dorána se už z obětí nepustily. Vychutnávali si jeden druhého, protože věděly nebo spíš Logan si myslel že by se mohl kažnou chvíly probudit!" Když odbyla pátá hodina ranní Rory se oblékala. Naposled políbila Logana a odešla domů. Věděla že si Logan bude myslet že je to sen a v práci to bude zase to samé ale ona to prostě musela udělat jinak by totiž..vlastně sama nevěděla proč to dělá. Když došla domů byla šťastná ale zároveň v ní hlodal červík pochybnosti zda udělal správnou věc a také jestli udělala dobře když odešla. Ale nebyl čas aby se tomu věnovala dál, musela do práce! Cestou přemýšlela jak se asi Logan tvářil když se probudil a taky jí došlo, jak se mu bude moct podívat do očí? Před budovou se zastavila, nadechla se a vešla dovnitř.
"Ahoj Trish!"
"Ahoj Rory!"
"Trish je noví řidititel už u sebe? Nebo ještě nedorazil?"
"Jetšě nedorazil nevíš co s ním je?"
"Netuším! Eee...zatím ahoj!"
"Ahoj!"
Rory vešla do výtahu a stalo se jí to samé co včera. Zase se podívala do zrdcadla a zase někdo na poslední chvíli vtrhl do výtahu, zase zdvihla oči jenže tentokrát to nebyl Collin ale Logan. Otočila se a podívala se na něj, ovšem svědomí jí donutilo sklopit oči a nezmohla se ani na slovo.
"Ahoj Hvězdo!" Řekl tvrdě.
"A-ahoj!" Opětovala pozdrav a podívala se na něj. Jejich pohledy se s třetly v jeho očích uviděla něco co už dlouho neviděla. Lásku ale zároveň tam byl zmatek. "Ja-jak se ti spalo?" Zeptala se a zase sklopila zrak.
"Mi si tykáme?"
"Ou pardón, jak se VÁM spalo?" V jejím hlase byla slyšet ironie která zakrývala bolest.
"Ušlo to? Tobě?"
"A vy my tykat smíte?"
"Já sem tvůj šéf!"
"Ou pardón já zapoměla! Šéfové sou něco víc než obyčejní lidé. Je to přesně jako kdysi stal se z tebe ten samí Logan kterého sem poznala. Ten který proháněl každou sukni a vymetal bary! Vidím že život se vrátil do starých kolejí!" Konečně výtah zastvil a ona mohla vystoupit jenže on jí to nedovolil, chytl jí za paži a přitáhl si jí k sobě.
"Co ty můžeš vědět?"
"Chováš se jako tenkrát když sem tě poprvé uviděla. Chováš se ke mně jako bych byla něco míň stejně jako si se choval k Mártymu jenže já ti to líbit nenechám!"
"Slušítito když se vztekáš!"
"Pusť mě!!
"Jo změnil sem se ale né vlastní vůlí! Tys mi k tomu dopomohla!"
"Logane pusť mě prosím!" Prosila zoufale, nechtěla to poslouchat, protože věděla že má pravdu.
"Ty víš moc dobře proč sem se změnil!"
"Logane prosímtě pusťmě!" Naléhala stále zoufaleji.
Mezi jejich hádkou si ani nevšimli že se výtah rozjel. Než to ale stačili zaznamenat, výtah se prudce zastavil a Rory spadla na Logana.
"Logane co se to děje?"
"Asi se zastavil výtah!"
"Neříkej toho bych si nevšimla když už nejede!" Vztala.
"Tak padˇon ptala si se tak sem ti odpověděl, zdá se ale že ty o mou odpověď nestojíš!"
"Máš pravdu! Nestojím! Ty si takoví sobec Logane!"
"Sobec? Copak tě přimělo k tomuto domění?"
"Ty sám!" Výtah se znovu rozjel.
"Neříkej!"
"Chováš se jako desetiletý! Nemohu uvěřit že sem s tebou chodila!" Naposledy se podívala do jeho očí. Ranila ho bylo to vidět ale dokonale to skrýval. Výtah zastavil, Rory vystoupila i když ve špatném patře. Nevadilo jí to, radši dojde poschodech než být ještě vteřinu s Loganem ve výtahu. Rychlostí blesku se dostala na schody. Začala brečet.

minulá kapitola TADY
další kapitola TADY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama